Když jsme se s Míšou blížili k první louce, Jack neklidně pohazoval hlavou.
"Co to s ním je?" zeptala se znepokojeně Míša.
"Myslím, že je v pořádku, jen chce běhat."
A má slova se potvrdila hned na první louce. Když jsem ho lehce pobíla do klusu, vyrazil cvalem a pak rovnou natryskal.
"Klídek chlapče, počkáme na Katy" řekla jsem mu klidným hlasem a trochu přitáhla otěže. Jack poslušně zpomalil do cvalu a pak do klusu. Nakocec jsme šli krokem a zanedlouho nás doběhli Katy s Míšou.
"Teda, ten má ale energie" řekla Míša a poplácala Katy po krku.
"To jo, je vidět, že nebyl dlouho venku."
Zbytek louky jsme proklusaly a nakonci zpomalili do kroku.
"Kudy pojedeme?" zeptala se Míša, která to v okolí ještě moc neznala.
"Teď rovně a u toho velkého smrku doprava. Je tam pěkná travnatá cesta a potom louka."
Když jsme přejeli druhou louku, zavedla jsem Míšu k řece, u které jsme vždycky zastavovali s Kevinem. Kevin byl můj kluk, ale teď odjel na dva týdny do Anglie se svým koněm Darvinem, na důležité závody. Měl se vrátit v pátek a já už se moc těšila, až si spolu zajedeme k téhle řece.
"Pání, to je nádhera" zvolala Míša, když uviděla řeku uprostřed krásné otevřené krajiny.
"To teda je" souhlasila jsem. "Loni v létě jsme to tady s Kevinem objevili a od té doby sem chdíme skoro pořád, když si spolu vyjedeme."
"Už se určitě těšíš až bude moct Grácie jezdit, viď?"
"Hm" broukla jsem jenom.
"Co se děje? není snad s Grácii něco v pořádku?" zeptala se Míša starostlivě.
"Ale jo, ona je v pořádku ale mamka s tátou ji chtějí prodat." řekla jsem smutně.
"Ale proč?" podivila se Míša, tahle zpráva ji očividně zaskočila.
"Říkají, že ustájení a strava pro Grácii je moc drahá a když s ní ani nezávodím.........jim jde jen o závody, kdybych měla plný pokoj stužek, byli by spokojení."
"Jo, to jsem si všimla."
Chvíli jsme mlčky seděli u řeky a pozorovali vodu, která rychle protékala korytem řeky.
Najednou se Míša zvedla: "A co kdybys jela na ty závody příští týden?"
Tázavě jsem se na ni podívala.
"No hlavní výhra v té soutěži je přece 100 000 korun ne?"
"No jo, ale ta soutěž je mezinárodně vyhlášená, i kdybych sehnala peníze na zápis, nemáme šanci vyhrát."
"Ale proč ne? Grácie je přece dobrá skokanka."
"Jistě, ale budou tam nejlepší koně z republiky i ze zahraničí."
"Uvažuj o tom" řekla Míša a potom jsme se vyhoupli do sedel.
Celou cestu jsme nemyslela na nic jiného.
Závody, velké parkurové závody.........
"Co to s ním je?" zeptala se znepokojeně Míša.
"Myslím, že je v pořádku, jen chce běhat."
A má slova se potvrdila hned na první louce. Když jsem ho lehce pobíla do klusu, vyrazil cvalem a pak rovnou natryskal.
"Klídek chlapče, počkáme na Katy" řekla jsem mu klidným hlasem a trochu přitáhla otěže. Jack poslušně zpomalil do cvalu a pak do klusu. Nakocec jsme šli krokem a zanedlouho nás doběhli Katy s Míšou.
"Teda, ten má ale energie" řekla Míša a poplácala Katy po krku.
"To jo, je vidět, že nebyl dlouho venku."
Zbytek louky jsme proklusaly a nakonci zpomalili do kroku.
"Kudy pojedeme?" zeptala se Míša, která to v okolí ještě moc neznala.
"Teď rovně a u toho velkého smrku doprava. Je tam pěkná travnatá cesta a potom louka."
Když jsme přejeli druhou louku, zavedla jsem Míšu k řece, u které jsme vždycky zastavovali s Kevinem. Kevin byl můj kluk, ale teď odjel na dva týdny do Anglie se svým koněm Darvinem, na důležité závody. Měl se vrátit v pátek a já už se moc těšila, až si spolu zajedeme k téhle řece.
"Pání, to je nádhera" zvolala Míša, když uviděla řeku uprostřed krásné otevřené krajiny.
"To teda je" souhlasila jsem. "Loni v létě jsme to tady s Kevinem objevili a od té doby sem chdíme skoro pořád, když si spolu vyjedeme."
"Už se určitě těšíš až bude moct Grácie jezdit, viď?"
"Hm" broukla jsem jenom.
"Co se děje? není snad s Grácii něco v pořádku?" zeptala se Míša starostlivě.
"Ale jo, ona je v pořádku ale mamka s tátou ji chtějí prodat." řekla jsem smutně.
"Ale proč?" podivila se Míša, tahle zpráva ji očividně zaskočila.
"Říkají, že ustájení a strava pro Grácii je moc drahá a když s ní ani nezávodím.........jim jde jen o závody, kdybych měla plný pokoj stužek, byli by spokojení."
"Jo, to jsem si všimla."
Chvíli jsme mlčky seděli u řeky a pozorovali vodu, která rychle protékala korytem řeky.
Najednou se Míša zvedla: "A co kdybys jela na ty závody příští týden?"
Tázavě jsem se na ni podívala.
"No hlavní výhra v té soutěži je přece 100 000 korun ne?"
"No jo, ale ta soutěž je mezinárodně vyhlášená, i kdybych sehnala peníze na zápis, nemáme šanci vyhrát."
"Ale proč ne? Grácie je přece dobrá skokanka."
"Jistě, ale budou tam nejlepší koně z republiky i ze zahraničí."
"Uvažuj o tom" řekla Míša a potom jsme se vyhoupli do sedel.
Celou cestu jsme nemyslela na nic jiného.
Závody, velké parkurové závody.........
diplom